Krátkodobý projekt mobilit financovaný Evropskou unií v programu Erasmus+
pro odborné vzdělávání a přípravu
č. projektu: 2023 – 1‑CZ01-KA122-VET-000126012
Již více než 25 let nabízí Střední uměleckoprůmyslová škola v Praze svým žákům možnost zúčastnit se zahraniční praxe v jednotlivých oborech. Hlavním cílem této praxe je odborné vzdělávání, zlepšení jazykových znalostí, dovedností v oboru a praktická aplikace těchto znalostí. Vycestovat do zahraničí a zlepšovat svůj um mohou naši žáci díky finanční dotaci, kterou naše škola získala i v letošním školním roce 2023/2024. Tuto dotaci financuje Evropská unie programem Erasmus+ určeným pro podporu mobilit studentů členských zemí.
Letos bylo pro účast na tomto programu vybráno celkem třicet žáků z osmi nabízených oborů naší školy. Žáci měli jedinečnou možnost spolupracovat po dobu tří týdnů s různými firmami ve Španělsku a Řecku a ve škole v Portugalsku, kde strávili dva týdny a pracovali na oboru produktového designu.
Místo: Řecko, Soluň
Datum: 01.03.2024 – 22.03.2024
Studenti Scénografie, Výstavního a prostorového designu a Užité malby jeli díky projektu financovanému EU na studijní pobyt Erasmus+ do řeckého města Soluň.
Soluň sice není moc proslavená co se týče antických památek, zato zde najdeme hodně byzantské kultury, ale hlavně je to město se silným náboženským i kulturním založením. V průběhu našeho třítýdenního pobytu se v Soluni konalo nespočet kulturních festivalů i politických protestů. Jedním z nejsilnějších zážitků vířících energií byl masopustní karneval Bell Roads, během kterého celou promenádu zaplavil průvod hemžící se nejrůznějšími maskami, melodiemi a emocemi.
Náplň práce scénografů a výtvarníků byla poměrně různorodá. V rámci pobytu jsme navštívili výstavy i divadelní inscenace a měli možnost se zabývat mnoha odvětvími divadla. Pod vedením režiséra a dramatika George Kiourtsidise jsme vytvořili desetiminutovou improvizaci, vymysleli k ní kostýmy, udělali light design, vybrali hudbu, sehráli inscenaci a natočili. Dále jsme vytvořili návrh kostýmu pro postavu z řecké mytologie Aethru a ve spolupráci se scénografkou a kostýmní výtvarnicí Annou Marií jsme kostým zrealizovali a zakončili to závěrečným filmováním a fotografováním. Také jsme navštívili National Theatre of Northern Greece a Royal Theatre of Thessaloniki. Byli jsme na večerním divadelním představení, ve kterém se vystřídalo přes tři sta kostýmů a prohlédli jsme si výstavu kostýmů jak historických, tak od současných výtvarníků. Také jsme byli v archeologickém muzeu, na výstavě figurálních kreseb a maleb a na exkurzi divadelních dílen National Theatre of Northern Greece.
Náplní práce malířů bylo malování turistických magnetek a sošek s řeckou tematikou a poté i zlacení a vyrábění malých upomínkových předmětů.
A co se týče kuchyně či personálu v hotelu, nelze si na nic stěžovat. Řecká kuchyně je pestrá a výtečná. Předkrm vždy začínal saláty od zelného po rukolový s různými pesty, tzatziki či feta sýrem, po kterém došlo na hlavní chod s výborně ochuceným grilovaným masem či směsí hub a zeleniny nebo mořskými plody. Hotelový personál byl vždy ochotný a vstřícný v čemkoli pomoci, stejně jako mentoři George a Anna Marie, kteří se o studenty starali téměř jako o vlastní děti.
O víkendech a ve volnějších dnech jsme podnikli spoustu výletů, jak po Soluni tak i po jejím okolí. Užili jsme si například delší výlet do města Pozar, kde jsme si nenechali ujít návštěvu místních termálních lázní, a také do Edessy, ve které jsme viděli pozoruhodné vodopády a jeskyně. Též jsme si nenechali ujít tzv. Karibik Evropy, což je nedaleký poloostrov Chalkidiki zhruba tři hodiny autobusem od města, který je znám svým azurovým zbarvením moře a dlouhými písčitými plážemi, táhnoucími se podél pobřeží. Zajímavý byl také výlet do místních lesů s neustále se měnícími biomy, či travnaté útesy tyčící se nad několika místními přístavy na východní straně Soluně.
Díky vstřícnosti místních jsme se velmi snadno a rychle sžili se zdejším životem, takže se nám vše najednou zdálo velice přirozené a jednoduché, až nám nakonec přišlo že v Řecku, nebo alespoň v Soluni, se prostě člověk cítí, jako by se tam narodil.
