Do srdce umění

Ve dnech 20. – 25. října 2017 naše škola pořádala zájezd do Francie. V sobotu 21. 10. jsme se v ranních hodinách ocitli v hlavním městě Lotrinska Métách (Metz). Prošli jsme se uličkami starobylé metropole, vdechovali jsme omamnou vůni čerstvých baget a lahodné kávy, obdivovali jsme zdejší pamětihodnosti – katedrálu Saint Étienne (Chagallovy vitráže), slavný most Pont Moyen přes řeku Moselu a bránu Porte des Allemands. Poté jsme se přemístili do místní pobočky pařížského Centre Pompidou, kde jsme si prošli zdejší sbírky moderního umění (zaujala nás zejména výstava japonského pop‐artu a tvorba Ferdinanda Légera. Velkoryse pojatá budova tohoto muzea připomíná čínský klobouk. V podvečer jsme vjeli do bran Paříže. Na její důkladnou prohlídku bychom potřebovali mnohem více času, program byl přebohatý: procházka Montmartrem (návštěva bělostné baziliky Sacré‐Coeur, blízkého náměstíčka Du Tertre, proslulého centra malířů, zejména portrétistů), čtvrť Pigalle (nepřehlédnutelný kabaret Moulin Rouge), návštěva výrobny parfémů, prohlídka sbírek umění v Louvru, Musée d´Orsay i Centre Pompidou, večerní výstup na Eiffelovku i na mrakodrap Tour Montparnasse (vyhlídka v 56. patře ve výšce 200 m), gotická katedrála Notre Dame, Latinská čtvrť (Sorbonna) i moderní čtvrť Défense. V rámci zájezdu jsme se vypravili do Versailles, kde jsme se kochali nádherou zahrad i pozoruhodnými prostorami zámku. Upoutala nás vesnička v normanském stylu Les Hameau, kterou si u Versailles nechala postavit Marie Antoinetta a jež jí sloužila jako útočiště před strojenou dvorskou etiketou. S Paříží jsme se rozloučili večerní procházkou po Champs Elysées (Vítězný oblouk) a projížďkou po Seině. Díky překvapivě teplému večeru jsme se mohli ještě naposledy potěšit půvaby této nestárnoucí velkoměstské krásky z paluby lodi Bateau‐Mouche. Domů jsme odjížděli sice unavení, ale plní zajímavých zážitků a pocitu, že se do Paříže ještě někdy musíme vrátit, abychom si vychutnali vše, co nám ještě zůstalo skryto.

Zájezdem nás provázel charismatický průvodce pan Ing. Jiří Tuček. Abychom se neztratili, soustřeďoval naši skupinu kolem sebe díky teleskopické hůlce, kterou na konci ozdobil několika barevnými stužkami. Drželi jsme se ho opravdu statečně, ale občas jsme nestačili jeho obdivuhodnému tempu. Jak se vyjádřila jedna studentka při sestupu od baziliky Sacré‐Coeur, když jsme opouštěli Montmartre (Horu mučedníků): Jestli ztratíme Velikonoce, tak jsme v…

Jsem ráda, že se mi podařilo tento zájezd pro naše studenty i pedagogy zorganizovat, věřím, že je nač vzpomínat a že se zase někdy někam za uměním spolu vypravíme. Za doprovodné fotografie patří poděkování panu profesorovi Hamšíkovi.

Jitka Bonaventurová