V pondělí 21. března o 18. hodině se v rámci dalšího školního Koncertu na schodech představili mladí studenti pražské konzervatoře, kteří provedli dílko všeobecně známé a často prováděné – operetu Veselá vdova rakousko-uherského skladatele Franze Lehára, rodáka z Komárna. Přestože jde o komedii které je již přes sto let, pro operetní publikum dosud neztratilo nic ze svého kouzla. Který milovník tohoto divadelního žánru by ji neznal? Slyšeli jsme znovu ty krásné melodie, které za století, jímž prošly, nijak nezestárly. Svěžest provedení v nás tento dojem jen posílila.

IMG_1998

Abych však přešel k rozboru jednotlivých výkonů, začnu s klady. Na prvním místě bych vyzdvihl představitele hraběte Danila, který zpíval s charakteristickou vervou a jeho závěrečný duet s představitelkou Hanny Glawari, který patří mezi nejznámější čísla operety, byl odzpíván přímo vzorově. Samotnou Hannu její interpretka pojala dobře, ve výškách měla sytý, pevný soprán. Znamenitý výkon podala v proslulé písni o Vilje.

IMG_1991

Oproti dynamickému charakteru ústřední dvojice byl druhý pár, hrabě Camille a hraběnka Valencienne hudebně vyjádřen hudbou lyričtější, střídmější, avšak neméně působivou. Jejich představitelé předvedli své umění především v krátkých, melodických kupletech.

IMG_2009

Celé představení proběhlo v atmosféře přátelské srdečnosti, tudíž těžko hledám nějaké nedostatky. Je jasné, že prostor chodby mezi učebnami nedovoluje, aby zpěváky doprovázel orchestr. Zpěváky doprovázel pouze sólový klavír, který pochopitelně sytý zvuk operetního orchestru nemohl nahradit. Mně osobně však nevadil tento nedostatek tolik, jako fakt, že opereta nebyla provedena celá, ale šlo o výběr populárních melodií z ní. Je jistě škoda, že se výborný klavírista Václav Loskot neodhodlal zahrát instrumentální intermezzo Valčík sirén, což by, myslím, spojeno s tancem postav z operety, vůbec nevyznělo špatně. Rovněž mi chyběla krátká, velmi temperamentní předehra, která má navodit náladu. Bez ní působil, myslím, začátek operety poněkud rozrušeně, neklidně. Absence sborové složky měla stejný důvod jako nepřítomnost orchestru – malý prostor chodby, na které byla opereta provedena.

Předchozí výtky jsem si dovolil uvést jen vzhledem ke skutečnosti, že kdo operetu zná celou, může se o některá svá oblíbená čísla, která v průběhu nezazněla, cítit ochuzen. Milovník hudby, který si prostě přišel poslechnout svého oblíbeného skladatele, určitě nebyl zklamán. Není snad dosti ušlechtilý úmysl takových koncertů posluchače na chvíli uvolnit, dopřát mu oprostit se na krátký čas od každodenních starostí? Já určitě jsem to tak cítil. Po této úvaze člověk možné nedostatky přejde mávnutím ruky. Večer byl zdařilý, potlesku bylo mnoho a jistě se těšíme, že nám slavná pražská konzervatoř poskytne další zajímavá představení.

Jan Vohradský
24. 3. 2016, Praha

(autor textu je žákem 4.BM)

IMG_1994
IMG_2005
IMG_1995
IMG_1997
IMG_2013

X